Na zahradu jsem zaběhla pro cuketu, která bohužel během naší deštivé dovolené vyrostla opravdu „jako z vody“. Hodně přerostlý kousek, který jsem použila jako podklad pro kapra. Také bylinky jsem natrhala přímo na záhonku a na skalce a zkombinovala jsem je podle momentální nálady. Ryzlink jsem si koupila už v pátek, protože lahvinka dobrého bílého vína se doma nikdy neztratí. No, moc dlouho mi nevydržela ;-) Upekla jsem toho výstavního kapříka podle níže uvedeného receptu. Postup přípravy jsem se snažila zdokumentovat. Ale když jsem servírovala první porci, ozvaly se ze zahrady podezřelé zvuky. A skutečně, synáčkové se místo přípravy na odjezd na tábor věnovali kravinkám na bicyklech a při kolizi si ten mladší natrhl nohu. Když jsem k nim přiběhla, měl obě nohy od krve, kolo taktéž a jednu nohu měl zapletenou do rámu. Vyprostila jsem ho, krvácející ránu jsem ošetřila Jodisolem, zavázala obvazem z autolékárničky (zaplaťpánbůh jsme si zatím pro jiný účel nepotřebovali), kapra jsem šoupla zpátky do trouby a odjeli jsme na chirurgickou ambulanci. Naštěstí jsme byli hned na řadě a pan doktor synovi sešil tu tržnou ránu „jako Lada“. Pamětníci si vzpomenou, že tohoto ocenění se dostalo doktorce Alžbětě Čeňkové ;-). V průběhu šití se venku strhla bouře s přívalovým deštěm, který neustal ještě desítky minut. A tak jsem poslední fotku, kapříka na talíři, musela pořídit při umělém osvětlení, což ubralo fotce na kráse, nikoli však pozdnímu obědu na chuti. Abych pravdu řekla, výsledek byl lepší, než jsem čekala. Vyzkoušejte, nebudete zklamáni.